Otužilecké koupání a 11. setkání rybářů obou břehů řeky

Když jsme 27. 12. 2016 dorazili v deset dopoledne do Pamětní síně Oty Pavla, mysleli jsme si, s jakým časovým předstihem jsme přijeli, a byli jsme moc spokojení.

Hned otevření vchodových dveří nás vyvedlo z omylu. Slíbili jsme totiž, že Pamětní síň Oty Pavla bude otevřena pro účastníky 11. setkání rybářů obou břehů řeky Berounky a zároveň jsme zapomněli, že se bude na budově pamětní síně opravovat střecha. V chvatu jsme snažili očistit alespoň látkové tabule s obrázky a texty (poničené padající omítkou a barvou) tak, aby se dalo poznat, co na nich je. Úklid podlahy, čistění trámů a světel jsme nechali na další den.
Zamířili jsme k řece. Loď, po podzimu a začínající zimě s vrstvou bachna a vody na dně, jsme vyčistili a připravili na převážení. Zrovna, když jsme přípravné práce dokončili, objevili se první převozuchtiví nadšenci z řad branovských a luhovských. Už s úsměvem na rtech jsme se pustili do převážení. Vydrželo nám to od půl dvanácté do tři čtvrtě na pět, kdy jsme jeli naposled.
Fičel ostrý, místy nárazový vítr, a tak jsme rádi přivítali pomoc Vojty Krcha, který se s námi střídal. Obzvláště při otužileckém koupání byl nepostradatelný – obratně manévravoal záchrannou převoznickou pramicí tak, abychom mohli pořídit alespoň pár fotek, což se hodí, neboť účast byla rekordní.
Nějakou chvilku před dvanáctou to vypadalo, že snad k ponoru ani nedojde. Hlídkovali jsme na řece a zpovzdálečí pozorovali, jak postavy s ručníky a snad i koupacími plášti pobíhají sem a tam a zřejmě čekají na povel. A pak to přišlo! První začali odhazodvat ručníky, svrchníky a spodky, až se skupinka oplavkovaných oružilců začala shromažďovat blíže k řece, kde jsme na ně už viděli.
Jako první do řeky vkročil pan kolega Petr Čáslavský a až dodatečně jsme se dozvěděli, že to ani neměl v úmyslu. Pořídil si dokonce věrohodný falzifikát omluvenky, ale tato nebyla nakonec ostatními plavci uznána. Nezbylo mu tedy nic jiného, než stejně jako v posledních letech vést říční výpravu do hlubin Berounky. Zřejmě ve stresu způsobeném nepřijetím omluvného listu nevybral právě nejvhodnější místo k ponoru, a tak k záchranné pramici doléhaly nepublikovatelné výkřiky plavců způsobené kamenitým dnem. Vše se pak odehrávalo už poněkud překotně. Skupina otužilců byla letos velká, na dokumentárních fotografiích jsme identifikovali celkem 14 ponořivších se, z toho 1 dívku a 2 děti. Stoickým klidem zaujala fotografa oproužkovaná trojice vousatých elegánů – zmnožila oproti loňsku svůj počet z jednoho na tři. Nutno podotknout, že s rozkoší si v prosincové Berounce zaplavali jen někteří. Většina účastníků po rychlém ponoru a několika krátkých tempech ještě rychleji zamířila ven z vody. Co se týče stavu výdrže u plavců obou břehů, tak Branov – Nezabudice 1:1. Ovšem nezabudické zachraňují chalupáři… Budiž všem čest a sláva!
Zatímco se většina shromážděného obecenstva věnovala otužilcům (včetně všech místních deníků a týdeníků), nedaleko přívozního klepadla vrcholily přípravy k setkání rybářů. Ohříval se guláš, bublal svařák, vrzaly špunty otvíraných lahví. Někdo říkal něco i o tlačence a dalších pochutinách, ale to jsme my, býložravci na lodi, nějak nezaznamenali.
Zato jsme zaznamenali jasný hlas trubky, který prozářil příjemné odpoledne. Jak poznamenal jeden z matadorů těchto každoročních setkání: „Tak to tu ještě nikdy nebylo!“ A nejen z tohoto důvodu branovskému rodu Kopejtků třikrát sláva!
Všichni se nakonec sešli nad gulášem, pivem, grogem a svařákem a setrvali zde v družném hovoru nějaký čas. A ani my jsme v pamětní síni neuklízeli zbytečně, jelikož nás poctily celkem 3 návštěvy z opačného břehu řeky. Takže došlo i na vyprávění o O. Pavlovi, jeho sourozencích, knížkách a i o lecčem dalším. Nevytřená podlaha nám zřejmě byla odpuštěna.
Rozchodem mezi čtvrtou a pátou zábava ještě nekončila. Zvečera se všichni sešli v nezabudickém hostinci Čučaland, kde merenda i se zpěvem a tancem pokračovala určitě ještě dlouho. I my jsme se tam na chvíli zastavili a zjistili jsme, že za tmy došlo ještě k ponoru opozdilců do řeky Berounky, ale podrobnosti nám zůstaly utajeny. Jeden z pořádajících Alešů (viz pozvánka) pronesl slavnostní rybářskou řeč, tu ale nedokážeme dostatečně převyprávět. Kdo tam byl, neprohloupil.
V Pamětní síní Oty Pavla na shledanou v nové sezóně, někdy kolem Velikonoc!