Velký pátek v Pamětní síni Oty Pavla
Byli jsme zvědaví, co přinese Pamětní síni Oty Pavla nový státní svátek – Velký pátek. Vždycky jsme v době velikonočních prázdnin drželi službu, ale mnoho návštěvníků nepřišlo ve čtvrtek a ani v pátek. Bude to letos jiné? To jsme si říkali cestou do Luhu.
Bylo to jiné. Kolem jedenácté se začali objevovat první turisté. Jednotlivci. Pak ale přišla invaze místních – „Luhováků“ a „Branováků“. Pod heslem Kočárkům zdar! se postupně čtyři kočárky s osazenstvem i s příslušenstvím (maminky, tatínkové, babičky, dědečkové a starší sourozenci) vydaly na nezabudický břeh. Jen jsme je převezli, pěkně jeden po druhém, objevila se výprava novostrašeckých skautů, kteří v obsazení čítajícím dvě velké školní třídy osídlili celý palouček na břehu řeky. Někteří ihned zmizeli v okolních vrbičkách, aby si pořídili materiál pro své pamihody. Další čekali na to, aby se svezli na převoznické lodi. Statečně je všechny povozila za občasných poryvů větru jejich vůdkyně Elza, která patří mezi dospělé převoznické děti, a byli tudíž v dobrých rukou. Skautí výskavé lodní výpravy přerušili několikrát turisté a cyklisté. I Pamětní síň se dočkala prvních návštěvníků a my jsme si ověřili, že jsme přes zimu nic nezapomněli. Velký pátek nám tak uběhl jako voda a rozhodně jsme se ani na chvilku nenudili. Celý den uzavřel poslední navrátivší se kočárek těsně před šestou. To jsme si ale užili světa, řekl by malý Radovan.