Řeka Berounka zamčena rybáři obou břehů
V sobotu 27. 12. 2014 naposledy v tomto roce ožily oba břehy řeky Berounky mezi Branovem a Nezabudicemi, v Luhu. Proběhly tu dvě akce v jedné – druhý ponor otužilců v řece a desáté setkání rybářů obou břehů. Pak byla řeka na zimu symbolicky uzamčena, převoznická loď vytažena břeh a zazimována.
Kolem půl dvanácté se začali objevovat první zvědavci na luhovském i nezabudickém břehu. V poledne se ukázalo, že k ponoru dojde na nezabudické straně. Zvědavci se tam bryskně přesunuli a sledovali Petra Čáslavského, který odvážně ponor zahájil. Po něm se v řece smočilo dalších 7 hrdinů a hrdinek. Někteří se dokonce i směle proplavali. Ze sedmi otužilců je třeba vyzdvihnout dvě statečné dámy a jediného zástupce z branovské strany. Po dobu koupání v řece plnila převoznická loď funkci záchranného člunu. Jelikož nebylo nakonec třeba zachraňovat, vrátila se k svému původnímu účelu, převážení mezi oběma břehy.
Vlastní setkání rybářů obou břehů proběhlo na luhovské straně. Všichni se setkali na břehu, připomněli si zakladatele tohoto setkávání, Josefa Šímu, a uctili jeho památku minutou ticha. Všechny přivítal zástupce nezabudické i branovské strany. Pak už mohla zábava začít.
Na loučce pod akátem zahřívala účastníky velká vatra, přístřešek u přívozu se stal občerstvovnou. K pití čaj, grog, svařák, káva, ale i pivo, limo, slivovička. K jídlu teplá šunka, klobásky, tlačenka a mnoho druhů vánočního cukroví. Od dvanácti do pěti odpoledne se kolem cateringu i ohniště shromažďovaly přátelské skupinky, cirkulovaly celé rodinky (i ovocného čaje pro děti bylo dost).
To, aby všechno bylo včas na místě a občerstvovna mohla zahájit svůj jednodenní provoz, bylo v režii luhovských J. Svobody, J. a M. Trče. Obětavou „šéfovou občerstvovny na místě byla stále se usmívající Jana, za vydatné pomoci syna Honzy a synovce Jiřího.
Na břehu nechyběly ani neodmyslitelné pruty (jeden z rybářů, nejmenovaný JS, dokázal dokonce chytit na malou živou rybičku zřejmě umrzlého dravce v době, kdy si vzal od prutu občerstvovací pauzu). Nikdo další se však úlovkem pochlubit nemohl, a tak se stal nekorunovaným králem sobotního lovu. Zlí jazykové tvrdí, že byl úlovek umně podstrčen nezabudickým rybářem v pruhované čepici, čímž bylo přátelství obou břehů jen utvrzeno.
Mnoho účastníků setkání, jejichž množství se ani neodvažujeme vyčíslit, si našlo cestu i do Pamětní síně Oty Pavla a navštívilo novou expozici. Kolem páté se všichni rozprchli do svých domovů, aby většina z nich mohla pokračovat v nezabudické hospodě Čučaland, kde byla připravena taneční zábava a chutná krmě. Na začátku zábavy byli všichni otužilci oceněni příležitostnou plackou, účastníci setkání rybářů, kteří došli až do Čučalandu, také.
Za rok zase 27. 12., tentokrát na nezabudické straně…