Dodatečně zodpovězený dotaz – "poslední dopis J. Fraňka a památník"
Jeden z návštěvníků v době kolem 28.10. 2014 nám položil dotaz, týkající se Jaroslava Fraňka a pomníčku, o němž měl psát v dopise na rozloučenou své ženě Antonii z káznice v Berlíně – Plötzensee. Neuměli jsme odpovědět, ale teď už umíme.
Ty poslední dopisy na rozloučenou skutečně existují. Jde o dopis nejbližším příbuzným a také manželce, oba z 1.7. 1943. Tedy ze dne, kdy byl popraven.
Cituji:
„Moje drahá ženo Tánino!
Dnes večer musím odejít – modli se za mne – jsem kupodivu klidný a smířen se vším. Pokud Ti mohu raditi tak se po válce znovu provdej bys měla ještě děti, neboť to je vlastně účel života. Budeš-li na Rozvědčíku, pohosti prosím tě 7/VI. neb 27./VI. vždy chudé děti, budeš-li moci a dovolí-li ti to poměry, nech vystavět v seči nad modříny z oblázků malou kapličku ve tvaru podkovy. Děkuji Ti ještě mnoho za několik krásných let života, které jsme v našem krásném Skřivánčím údolí spolu prožili. Neplač, mě již je lépe. Věřím v Boha a doufám že mě vezme na milost – třeba-že jsem v životě mnoho hřešil….“
aus Holub, Milan, Čriepky od Berounky (Z potuliek po kraji Otu Pavla), Bratislava: Iris, 2014 (2. vydání, první 2012), str.104.
Jaroslavu Fraňkovi věnuje Milan Holub stránky 77 – 108 a 4 další stránky fotografií, škoda, že bez poznámek. Další infor,ace lze najít ale i v následujících kapitolách – Antónia Fraňková – Hornofová 113 – 126 (a 5 stran fotografií) a Franěkove Nezabudice (133-139). Krásně se to čte…
Nicméně i Václav Krůta ve své studii Rozvědčík Franěk a jeho místo a podíl v boji proti fašismu (Okresní muzeum Rakovník, 1997) se zmiňuje o hromádce dopisů na rozloučenou, které jsou uloženy v Okresním muzeu Rakovník pod i.č.22. Předpokládám, že zde ale nebude veškerá korespondence a některé dopisy budou i v soukromých rukou.