Přívozy na Labi jezdí ještě o víkendu 11. – 12. 10. 2014
Setkání převozníků v Luhu, kam přijeli i převozníci z Labe (přívozy Lovosice – Píšťany a Dolní Zálezly – Církvice) , nás nalákalo, abychom navštívili alespoň některé nové labské přívozy. Chtěli jsme vědět, jestli je v blízkosti České brány, kudy vstupuje Labe do Českého středohoří, opravdu tak krásně, jak vyprávěli.
Nejdříve jsme zamířili na přívoz mezi Malými a Velkými Žernosekami. Odtud totiž na srazu převozníků 27.9. 2014 u nás nikdo nebyl, jelikož se právě konalo vinobraní. Vidina dobrého žernoseckého moku nás tudíž poháněla k přívozu.
Tabule vypadala lákavě a převozník velmi sympaticky. Počkali jsme, až bude půl (přívoz jezdí každou půlhodinu) a nechali se zlákat. Ludmila je krásná loď a my jsme radostně nastoupili.
Převozník se na nás smál a na lodi nás jelo do deseti. Motor předl a nás mrzelo, že už musíme vystupovat. Ale Žernoseky… honem ven!
Čekalo nás překvapení, ves Velké Žernoseky byla pustá a prázdná, nikde ani živáčka. Zamířili jsme k prvnímu orientačnímu bodu, ke kostelu.
Byl k nám přívětivý a ukázal nám, která vína byla letos požehnána.
Vinařství Žernoseky však mělo zavřeno, slušná nekuřácká restaurace (byli jsme tu v době oběda) žádná, prošli jsme tedy obcí, využili dětské hřiště a zamířili zpátky k přívozu, který nás opět nezklamal – a co bychom to byli za převozníky, kdybychom alespoň dvakrát neprostudovali podrobně plavební dráhu přívozu a úkony převozníka, byť motorového…
Pak přišel čas návratu na břeh Malých Žernosek (ale ty jsou kousek dál od břehu, na kopci) . Ačkoli my jsme vystoupili rychle, vědomi si potřeby rychlé výměny pasažérů od nás z Luhu, další rodinka s koly se zdržela. Přívětivý převozník jí pomohl s fotografiemi u kormidelního kola a sám zůstal tiše v pozadí.
Asi si myslel, že je mimo obraz, nebyl. A jeho, zřejmě vnuk, také ne. Omlouváme se. Paparazzo je paparazzo, bulvár nikoho nešetří.
A pak se ukázalo, že je možné navštívit ještě jeden přívoz. Vrátili jsme se tedy do Lovosic, napoprvé jsme totiž cestu nenašli. Z opačného směru to bylo lepší a vrozený instinkt (věděli jsme , že přívoz je blízko loděnice yacht klubu, a ten se vyznačuje stěžni – jeden opravdu čněl vzhůru k obloze a posloužil jako orientační bod) nás dovedl k parkovišti supermarketu a pěší procházka pak k přívozu.
Chvilku, než jsme pochopili, že i tady se jezdí po půlhodinách, se nic nedělo a my jsme se kochali.
Pak se náhle objevilo auto a z něj křepce vyskočil pan rejdař, který byl na srazu převozníků, Standa Svoboda. Nedal jinak než se musíme svézt – aby ne. Nadšeně jsme souhlasili. Mezitím se už nashromáždili místní cyklisté a mohli jsme vyrazit, přesně podle jízdního řádu.
Vystoupili jsme v Píšťanech a měli jsme možnost dojít jen několik set metrů k překrásnému jezeru.
Pokochali jsme se, pobyli, vstřícná byla i restaurace u jezera, kterou jsme vynechali z časových důvodů, a vydali jsme se zpět, abychom i tady mohli sledovat manévrování motorové lodi v labském proudu.
Další cesta přes Labe patřila už jen nám. Byla nádherná. A nenápadné mrknutí převozníka směrem k nám… nezapomenutelné.
Vraceli jsme se vstříc kavárně v renovovaném, zřejmě neogotickém, „zámečku“.
Přiznám se, že použití praktických plechů na jinak celkem citlivě zrekonstruovaném objektu, mě docela iritovalo. Možná kvůli tomu jsme lákavou kavárnu vynechali.
Na další přívoz – Dolní Zálezly – Církvice už nebyl čas. Snad nám to rejdař Pepa Třešňák odpustí. Na jaře…
V každém případě…
Na Labi je opravdu nádherně. Jiná voda, jiné lodě, jiný kraj (a jiný mrav?). O volebním víkendu oba zmíněné přívozy ještě jezdí. A i když nebude k mání žernosecké víno, tak krajina za výlet dozajista stojí. Lodě též.
A převozníci? Samozřejmě!!!